Really?

26. prosince 2013 v 19:41 | S.
Je to opravdu nutné? Musí to tak bolet? Musím si tím projít? Co jsem udělala špatně?
Z čeho se mám poučit? Ztratila jsem lásku svýho života - a opravdu to nejsou žádný kecy,co vedou všichni po rozchodu. Všichni ví,že byl moje spříznená duše a ví to moc dobře i on. Vím,že si to nejspíš myslí všichni,co si tímhle projdou,ale já vážně vím,že my jsme měli patřit k sobě. Měli!
Jsi v pohodě a snažíš se zamilovat do nové slečny. Dobrej pokus kámo , taky jsem to zkoušela. I přestože ti to z celýho srdce nejvíc přeju to vědomí mě ničí.

Jak mám jen zaplnit to prázdno po tobě? Jak mám dál žít? Dělat,že je to v pořádku? Není. Zase si představuju,že všechno tohle je jen sen a já se probudím a ty budeš stát v mých dveřích s úsměvem a s nezaměnitelnou jiskrou v očích.

Jak se tě jen mám tak jednoduše vzdát? Jak jsi to dokázal?!

"Bude dobře.." jo jasně,ale kdy?

Je to tak ubíjející tvářit se,že jsem silná. Strašně ubíjející. Strašně mi chybíš! Jak je možný,že já tobě ne? To jsem si všechny ty city prostě vymyslela?

A pak mi napíšeš. Vždycky,když mi napíšeš to má nějakou silnou odezvu. Vrátili jsme se do starejch dní a psali si nekonečný slohovky o všem a o ničem. Vtipkovali,provokovali a nevím,co si mysleli. Jestli to děláš z lítosti je to ještě horší.

Napsal jsi,že si myslíš..,že když nenajdeme každej někoho kdo nás udělá šťastnějším tak se k sobě vrátíme..třeba za dva roky.

Haha ,velmi povzbuzující.Díky.

Ty si myslíš,že dokážu tak dlouho čekat a trpět a nakonec se dozvědět,že stejně nejde?

Jo přesně tak to bude. Protože bych pro tebe trpěla klidně celej život. Vím,že to není správné,ale vždycky tady na tebe budu čekat. Vždycky tu pro tebe budu. Nikdy tě neopustím.

Vážně bych si přála vypnout všechny ty pocity. Ta bolest je nesnesitelná a pořád častěji se nečekaně objevuje a sráží mě na kolena.

Sám víš,že je to veliká chyba. Sám píšeš mým přátelům,že mě budeš vždycky milovat. Co to kurva znamená?!
Nerozumím ti a vlastně rozumím. Je to všechno tak.. neuvěřitelné.

A pak se taky musím zmínit o člověku,co mě vždycky vytáhne z toho nejhoršího. Je to člověk,kterýho znám už od první třídy. Nikdy jsme k sobě neměli nějak zvlášť blízko. Čím jsme byli starší tím víc jsem si ho oblibovala.
Je to člověk s tím největším srdcem. A nikdy mu nesplatím to ,co pro mě dělá. To,že se mnou trpí,to že mě rozesmívá a snaží se ať jsem zase celá je dechberoucí. Přes veškerou bolest,kterou si procházím jsem na oplátku získala jeho.

Prosím..Prostě prosím .. ať to přebolí!

Vaše S.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama