Feel.

1. prosince 2013 v 0:52 | S. |  Napsal život.
Čistě náhodou mi přišel email s upozorněním na tento blog. Musela jsem se pro sebe usmát. Je to asi nepatrné znamení. Možná zase spadnu do těch dní,kdy budu potřebovat vypisovat tisíc svých pocitů. Pocitů zlomenýho srdce.

Jo.
A tak jsou najednou tři roky po jeho boku úplně pryč.Jako lusknutím prstů. Prostě jen tak. LUSK.

Bylo to až moc velké štěstí,které jsem si prostě nezasloužila?Až moc velká dávka na jednoho člověka? Nikdy bych nevěřila,že se to stane. Jo jasně - byly chvíle ,kdy mi to prolítlo hlavou ,ale teď? Vážně se to děje. Jsem uvězněná v čase. Je to UŽ měsíc nebo TEPRVE měsíc?

Jsem rozbitá. Roztříštěná na milion malých kousků. Je pryč. Proč se svým odchodem nemohl vzít pryč i tu bolest. Je nesnesitelná a někdy mám pocit,že se stává součástí mě.

Co je nejhorší? Sledovat jak je v pořádku? Vnímat to jak mě ani nepozdraví? Ten fakt,že ho vlastně chápu? Jo chápu a to mě hrozně bolí. Chtěla bych cítit vztek za to,co udělal. Za lži. Za lživý pohledy do očí. Za falešný úsměvy. Ale vše,co cítím je jen pochopení a láska a ta hrozná bolest.

Je mi hrozně líto,že to tak necítím taky. Jako on. Proč mě to taky prostě nepřestalo bavit?

Přemítám si v hlavě každej den,co jsem byla protivná..

Stereotyp.Vážně? Jasně kámo , můžeš to všem klidně tvrdit ,ale sám moc dobře víš,že je to lež. A jestli tomu tak pevně věříš tak lžeš i sám sobě. Oba víme,že v tom bylo něco jinýho.

A,co je ještě horší ? Kolik lidí v nás věřilo. Kolik lidí věřilo v to,že my dokážme světu ,že existuje navždycky. Že to dotáhneme strašně daleko. O jakém páru tohle můžete říct. Byly jsme výjímeční.

Nikdy jsem pro něj nechtěla být povinnost.

Kolik lidí za mnou přišlo se slzami v očích,kolik lidí to zasáhlo. Zničil jsi lásku. Mohl jsi zničit mrtvou lásku,ale ty jsi zničil ještě tu živou. Místo,aby jsi BOJOVAL! Místo,aby jsi bojoval tak jsi mi řekl,že musíš být pro jednou sobec.
Sobec. Ty vůbec netušíš čeho jsem se vzdala kvůli tomuhle vztahu. Dala jsem do toho úplně celý svý srdce.

Nejdřív jsi ho vyléčil a dostal mě z něčeho z čeho jsem myslela,že se nedostanu. Prostě jsi mě vytáhl z těch hrůz a pak zase potopil. Ale já ti nic nezazlívám.

Je dobré vědět jak mi tvrdíš ,že mě hrozně miluješ a jak tě to mrzí a jak ti na mě záleží. Jsou to kecy. Zbabělý kecy. Kdyby to byla pravda tak mě nikdy neopustíš..nenecháš mě tady bolavou,zničenou a ublíženou. Teď se musím zase přesmívat. Přesmívat ..před Tebou.

Ale já budu bojovat..až do konce!

S.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama