Prosinec 2013

Really?

26. prosince 2013 v 19:41 | S.
Je to opravdu nutné? Musí to tak bolet? Musím si tím projít? Co jsem udělala špatně?
Z čeho se mám poučit? Ztratila jsem lásku svýho života - a opravdu to nejsou žádný kecy,co vedou všichni po rozchodu. Všichni ví,že byl moje spříznená duše a ví to moc dobře i on. Vím,že si to nejspíš myslí všichni,co si tímhle projdou,ale já vážně vím,že my jsme měli patřit k sobě. Měli!
Jsi v pohodě a snažíš se zamilovat do nové slečny. Dobrej pokus kámo , taky jsem to zkoušela. I přestože ti to z celýho srdce nejvíc přeju to vědomí mě ničí.

Jak mám jen zaplnit to prázdno po tobě? Jak mám dál žít? Dělat,že je to v pořádku? Není. Zase si představuju,že všechno tohle je jen sen a já se probudím a ty budeš stát v mých dveřích s úsměvem a s nezaměnitelnou jiskrou v očích.

Jak se tě jen mám tak jednoduše vzdát? Jak jsi to dokázal?!

"Bude dobře.." jo jasně,ale kdy?

Je to tak ubíjející tvářit se,že jsem silná. Strašně ubíjející. Strašně mi chybíš! Jak je možný,že já tobě ne? To jsem si všechny ty city prostě vymyslela?

A pak mi napíšeš. Vždycky,když mi napíšeš to má nějakou silnou odezvu. Vrátili jsme se do starejch dní a psali si nekonečný slohovky o všem a o ničem. Vtipkovali,provokovali a nevím,co si mysleli. Jestli to děláš z lítosti je to ještě horší.

Napsal jsi,že si myslíš..,že když nenajdeme každej někoho kdo nás udělá šťastnějším tak se k sobě vrátíme..třeba za dva roky.

Haha ,velmi povzbuzující.Díky.

Ty si myslíš,že dokážu tak dlouho čekat a trpět a nakonec se dozvědět,že stejně nejde?

Jo přesně tak to bude. Protože bych pro tebe trpěla klidně celej život. Vím,že to není správné,ale vždycky tady na tebe budu čekat. Vždycky tu pro tebe budu. Nikdy tě neopustím.

Vážně bych si přála vypnout všechny ty pocity. Ta bolest je nesnesitelná a pořád častěji se nečekaně objevuje a sráží mě na kolena.

Sám víš,že je to veliká chyba. Sám píšeš mým přátelům,že mě budeš vždycky milovat. Co to kurva znamená?!
Nerozumím ti a vlastně rozumím. Je to všechno tak.. neuvěřitelné.

A pak se taky musím zmínit o člověku,co mě vždycky vytáhne z toho nejhoršího. Je to člověk,kterýho znám už od první třídy. Nikdy jsme k sobě neměli nějak zvlášť blízko. Čím jsme byli starší tím víc jsem si ho oblibovala.
Je to člověk s tím největším srdcem. A nikdy mu nesplatím to ,co pro mě dělá. To,že se mnou trpí,to že mě rozesmívá a snaží se ať jsem zase celá je dechberoucí. Přes veškerou bolest,kterou si procházím jsem na oplátku získala jeho.

Prosím..Prostě prosím .. ať to přebolí!

Vaše S.

Absurdní.

16. prosince 2013 v 21:07 | S. |  Napsal život.
Jdeš naproti mě. Usmíváš se. Zdravíš mě. Z tvých úst slyším svoje jméno. Usmívám se. Zdravím tě. A pak kolem sebe projdeme. Jako cizí lidé. Držím koutky úst nahoře a přitom mě to zevnitř trhá na maličké kousíčky.
Žádné objetí,žádný polibek,žádné vtipkování,provokování,smích a ani dlouhé povídání o ničem a všem. Mělo to být jinak!Mělo to být všechno jinak. Měli jsme tam vedle sebe stát jako dokonalý pár a smát se lidem - tak jak to umíme jen my. Měli jsme být oba šťastní a na místo toho máme oba zlomený srdce. Vím,že tvoje je zlomený stejně jako to moje. Viděla jsem to v tvých očích.

Rozhodil jsi mě. A vím,že jsi nechtěl. Ale pak jsem provedla opravdu něco hloupého. Co se se mnou děje? Sama moc dobře vím,že alkohol nic neřeší. A myslela jsem,že prostě vezme tu bolest pryč.

Další den a zpráva od tebe.Začalo mi bušit srdce.
Vážně si myslíš,že bych ti chtěla ublížit tím,že jsem se bavila s jinýma klukama?Vážně?!To sakra nevidíš,že jedinej kluk na celým tom posraným plese vedle koho jsem chtěla být jsi BYL TY?!

A o další den později. Ses mi svěřoval a snažil ses mi vysvětlit,co cítíš. Že to takhle všechno chceš (ani nevíš jak mě tohle zabolelo) ,ale nedovedeš si vysvětlit,proč tě tak bolelo mě vidět vedle někoho jinýho. Hrozně mě bolí,že se trápíš.A všechno,co se ti děje bych si klidně převzala na sebe. Slíbila jsem ti,že tu pro tebe už navždycky budu a ty jsi mi slíbil to samé a řekl,že pro tebe pořád hodně znamenám.

Mohli jsme na sebe křičet.Mohli jsme si křivdit.Být na sebe hrubý.Udělat si něco zlého,ale my se k sobě chováme tak hezky. Tak zatraceně hezky ..,že to tu bolest jen prohlubuje.

A někdy si prostě představuju,že tohle všechno je jen sen a já se probudím a všechno bude zase jako dřív.

Měla jsem živý sen o nás dvouch.Pak jsem se probudila a natáhla se po tobě. Bylo to tak živé,že jsem úplně zapomněla na celou realitu a ,že neležíš vedle mě. Bylo to jako probudit se z krásného snu do noční můry. A tak jsem tam ležela jenom já a moje slzy.

Třeba ti jednou dojde,že to takhle vůbec nemělo být. Není možné,že necítíš to,co já. Jednou to budeš cítit.

Strašně mi chybíš a bojím se,že tohle jen tak nepřebolí.

Vaše S.

Feel.

1. prosince 2013 v 0:52 | S. |  Napsal život.
Čistě náhodou mi přišel email s upozorněním na tento blog. Musela jsem se pro sebe usmát. Je to asi nepatrné znamení. Možná zase spadnu do těch dní,kdy budu potřebovat vypisovat tisíc svých pocitů. Pocitů zlomenýho srdce.

Jo.
A tak jsou najednou tři roky po jeho boku úplně pryč.Jako lusknutím prstů. Prostě jen tak. LUSK.

Bylo to až moc velké štěstí,které jsem si prostě nezasloužila?Až moc velká dávka na jednoho člověka? Nikdy bych nevěřila,že se to stane. Jo jasně - byly chvíle ,kdy mi to prolítlo hlavou ,ale teď? Vážně se to děje. Jsem uvězněná v čase. Je to UŽ měsíc nebo TEPRVE měsíc?

Jsem rozbitá. Roztříštěná na milion malých kousků. Je pryč. Proč se svým odchodem nemohl vzít pryč i tu bolest. Je nesnesitelná a někdy mám pocit,že se stává součástí mě.

Co je nejhorší? Sledovat jak je v pořádku? Vnímat to jak mě ani nepozdraví? Ten fakt,že ho vlastně chápu? Jo chápu a to mě hrozně bolí. Chtěla bych cítit vztek za to,co udělal. Za lži. Za lživý pohledy do očí. Za falešný úsměvy. Ale vše,co cítím je jen pochopení a láska a ta hrozná bolest.

Je mi hrozně líto,že to tak necítím taky. Jako on. Proč mě to taky prostě nepřestalo bavit?

Přemítám si v hlavě každej den,co jsem byla protivná..

Stereotyp.Vážně? Jasně kámo , můžeš to všem klidně tvrdit ,ale sám moc dobře víš,že je to lež. A jestli tomu tak pevně věříš tak lžeš i sám sobě. Oba víme,že v tom bylo něco jinýho.

A,co je ještě horší ? Kolik lidí v nás věřilo. Kolik lidí věřilo v to,že my dokážme světu ,že existuje navždycky. Že to dotáhneme strašně daleko. O jakém páru tohle můžete říct. Byly jsme výjímeční.

Nikdy jsem pro něj nechtěla být povinnost.

Kolik lidí za mnou přišlo se slzami v očích,kolik lidí to zasáhlo. Zničil jsi lásku. Mohl jsi zničit mrtvou lásku,ale ty jsi zničil ještě tu živou. Místo,aby jsi BOJOVAL! Místo,aby jsi bojoval tak jsi mi řekl,že musíš být pro jednou sobec.
Sobec. Ty vůbec netušíš čeho jsem se vzdala kvůli tomuhle vztahu. Dala jsem do toho úplně celý svý srdce.

Nejdřív jsi ho vyléčil a dostal mě z něčeho z čeho jsem myslela,že se nedostanu. Prostě jsi mě vytáhl z těch hrůz a pak zase potopil. Ale já ti nic nezazlívám.

Je dobré vědět jak mi tvrdíš ,že mě hrozně miluješ a jak tě to mrzí a jak ti na mě záleží. Jsou to kecy. Zbabělý kecy. Kdyby to byla pravda tak mě nikdy neopustíš..nenecháš mě tady bolavou,zničenou a ublíženou. Teď se musím zase přesmívat. Přesmívat ..před Tebou.

Ale já budu bojovat..až do konce!

S.